Dvácátá čtvrtá kapitola - TANEC
Tanec sám v sobě není ani dobrý ani zlý. Lehko se ale nakloní ke zlému, neboť lidská přirozenost po dědičném hříchu je nakloněná ke smyslnosti a požitku. Tanec je vždy nebezpečný lidem, kteří nejsou dost pevní v náboženství a ctnosti, zejména dnes, když hrubá nevěra znetvořila, znemravnila a otrávila i to málo dobra, které ještě v tanci bylo.
Tanec se pořádá obvykle v noci, kdy má kníže temnoty největší možnosti na rozvinutí své moci. Je jen přirozené, že v noční temnotě se přidruží k tanci ještě i jiné hříšné skutky. Zejména když tancující požívají alkoholické nápoje, což je skoro vždy pravidlem. Tancující zůstává dlouho vzhůru a tím ztrácí první včasné hodiny přicházejícího dne. Na úctu Boží a na náboženské cvičení a povinnosti se v taková rána zapomíná. Je nerozum zaměňovat den s nocí a dobrou, užitečnou práci s lehkomyslným požitkem. Při tanci se lidé předhání v pýše a marnivosti, navazují nebezpečné známosti, které už mmohých přivedly do neštěstí na celý život. Při tancích se neotevírají jen kožní póry, kterými vystupuje pot, ale otevírají se i póry srdce. Když se potom přiblíží had a zašeptá milé slovo, polichotí, promluví vábivým pohledem, nejedno srdce se dá pomýlít, svést, otrávit. Kolik nebezpečenství je v tanci! Rozptyluje ducha nábožnosti, oslabuje šlechetné duševní síly, zchlazuje lásku, v duši vzbuzuje tisíc hříšných myšlenek.
Jelikož s tancem souvisí tolik nebezpečí pro čistotu duše, srdce, štěstí, duchovní pokoj a nevinnou radost, je třeba se podle možností tanci co nejvíce vyhýbat. Tančit lze jen v dobré společnosti a také pouze tehdy, když to vyžaduje zdvořilost a slušnost, když opatrnost nedělá žádné námitky. Z lásky k bližnímu pocházející ohleduplnost a zdvořilost dávají každému skutku vyšší hodnotu. Něco, i když je nebezpečné, pro tuto ohleduplnost může být dovoleno. Pokud z nějakého vážného důvodu musíš jít na tanec, dobře si připrav duši mravností, skromností, důstojným chováním a opatrností. Neúčastni se na tancích, které urážejí dobré mravy a slušnost. Netancuj často a dlouho, aby se ti tanec nestal špatným zvykem a náruživostí.
Po tanci se snaž co nejdříve zapomenout a potlačit nebezpečné vjemy a pocity. Můžeš tak učinit následujícím uvažováním:
1. Zatímco jsi tančila, v pekle trpělo mnoho duší, které při tanci nebo po tanci zhřešily.
2. V tom stejném čase mnoho řeholníků a zbožných duší obveselovalo a uctívalo Boha modlitbami, zbožnými zpěvy a rozjímáním. O kolik lépe využili čas lépe, než ty!
3. Zatímco jsi tancovala, mnoho duší se svíjelo ve smrtelných křečích a úzkostech a mnohé zemřely. Tisíce a tisíce nemocných po nemocnicích, domech, polích, horách a mořích se trápilo ve velkých bolestech, rozmanitých utrpeních a neměli pokoje. Nemáš s nimi soucit? Nemyslíš na to, že i ty jednou budeš trpět a sténat, když jiní budou tancovat?
4. Tvůj Spasitel, blahoslavenná Panna, andělé a svatí hleděli na tebe při tanci. Jak tě litovali, že taková bláznivá zábava ti dokáže přinést tolik potěšení, že ji dokážeš věnovat takovou pozornost, tolik času a zájmu.
5. Pomysli, že zatímco jsi tancovala, plynul čas a smrt se blížila neúprosně k tobě. Podívej, sama smrt tě volá do tance, kde hudba bude žaloba na tvé hříchy, kde bude možné udělat jediný taneční krok, krok ze života do smrti. Jedině tento tanec smrti je skutečná a opravdová kratochvíle. Zkracuje navždy chvíli a čas, převádí lidi z času do věčnosti, do blažené nebo do hrozné věčnosti.
Drahá Filoteo, nastínil jsem ti několik myšlenek o tanci a po tanci. Bůh ti vnukne ještě další, pokud máš v sobě jen trochu bázně Boží.
Takže všechny katolické organizace, které pořádají hromadu plesů, svorně hřeší? :-)
Domnívám se, že konají nesprávně. Krize je na více frontách a propagace plesů a tanců, je jen jedna z nich a ne nejhorší.
Znáš nějakého svatého, který by tance propagoval?
Proti tancům důrazně hovořil sv. Jan Maria Vianney, patron všech kněží. Více na http://www.fatym.com/taf/knihy/vianney1.htm#5 římská III.
Dokládá to z Písma i svatými.
František Spirago v katolickém lidovém katechismu části Mravouka hovoří proti tancům a dokládá to i citáty svatých sv. Františkem Saleským a sv. Ambrožem.
Světice, ctihodná sestra Lucie, která byla jedním ze 3 dětí, které se zjevila Panna Maria, hovoří o tom, jak k nim přišel nový horlivý farář, který zakázal nekřesťanské zvyky jako tance a plesy a že tento zvyk tam pak vymizel.
"Znáš nějakého svatého, který by tance propagoval?"
Ano! Sv. Terezii z Avily! :P
Nepřipadá mi, že bych musela nutně znát nějakého svatého, který něco podporoval, abych se mohla rozhodnout, jestli je to dobré, nebo špatné.
Životy svatých rozhodně nejsou primárním pramenem, když jde o to, posoudit morální kvalitu nějakého jednání. Ale jsou užitečným pramenem pomocným. Kdyby se ukázalo, že v církvi dlouho bylo poměrně konsistentní a často formulované přesvědčení, že je tanec škodlivý, bylo by to přinejmenším něco, co si, než to případně bude odmítnuto jako překonané, zaslouží bližší prozkoumání.
Vhodně by se mohlo vyjít od textu výše a soustředit se na to, proti čemu vlastně autor mluví (je zřejmé, že má na mysli pouze taneční zábavy a neví nic třeba o sportovním tanci, který se v jeho době neprovozoval) a jak argumentuje.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.